150 EUR za hodinu

30. prosince 2011 v 4:29 | J.K.

Můj příběh

Jmenuji se Jarda a bydlím v Ostravě. Jako student jsem vždycky počítal každý pětník, protože jsem neměl nijak závratné kapesné a chtěl jsem si prožít studentský život se vším všudy. Občas se stávalo, že jsem poslední týden jedl jen chleba s máslem, protože jsem skoro všechny peníze utratil za večírky. Naštěstí jsem byl trochu uvědomělejší než můj spolubydlící, který byl schopen si za poslední peníze koupit pivo a marijánku. Jak říkám, žádná sláva. Docela mě štvalo, že v obchodě musím pořád koukat na cenovky a nemůžu vybírat podle toho na co zrovna chuť a náladu.


Po jednom bujarém večírku, jsme se s kamarády, všichni ještě pod vlivem, vydali do kasina. Naneštěstí pro mě, to bylo na začátku měsíce, takže jsem u sebe měl docela dost peněz a bylo mi jedno, co s nimi udělám. Vešli jsme a hned u vchodu nás zarazila ochranka, kolik nám je let. Naštěstí si ty dva chlapy vzala stranou naše kamarádka Vlasta, která je zaměstnala svým šarmem, a nám se podařilo proklouznout. Šli jsme si vyměnit žetony a já si klasicky vyměnil úplně všechny peníze, protože jsem si byl naprosto jistý, že dnes večer musím vyhrát, znáte ten pocit :) Rozhlédl jsem se kolem sebe a všude jsem viděl různé herní stoly a u nich krupiéry, kteří u nich stáli s naprosto kamennou tváří. Vybral jsem si stůl u kterého stála nejhezčí krupiérka a když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že se na něm hraje black jack . Já teda black jack moc neumím, znám jen základní pravidla. Karty si nepamatuju, nevím jaké byly před chvílí na stole natož abych si zapamatoval celý balíček. Sedl jsem si a hrál jsem tak nějak selským rozumem, jenže ve výsledku se jen střídala moje výhra a prohra. Začalo mě to nudit, tak jsem zkusil alespoň hodit řeč s tou slečnou, ale ona jen obracela karty a nic neříkala. Po chvilce jsem se sebral, abych se šel podívat dál, protože karty mě prostě nebaví.

Kousek vedle stálo v hloučku pár mých kamarádu a vypadalo to, že se dobře baví. Přišel jsem za nimi a zjistil, že hrají ruletu. Prima, říkám si, ruletu umí hrát i malé dítě, jen pokládáte žetony a čekáte, kam kulička spadne. Zkoušel jsem různé sázky, na čísla, na sloupce ale bylo to jen takové střílení naslepo. Byl tam i jeden chlápek, co vypadal jako náš profesor na statistiku a všichni jsme se mu museli smát, protože pořád prohrával. Najednou mě napadlo, jak by asi sázel ten náš profesor, který se vždycky chlubil, že má všechno spočítané. Asi by nesázel takhle bezhlavě a spočítal by si jak ruletu obelstít, smál jsem se v duchu. Tak jsem začal přemýšlet a zkoušel různé způsoby, jako třeba rozmístit žetony do čtverce a podobně. Nicméně se mi nedařilo a já měl pár posledních žetonů. Rezignovaně jsem jeden položil na políčko červená a čekal, jestli padne. Nic. Tak jsem to zdvojnásobil, abych ho vyhrál zpátky. Zase nic. Vzal jsem poslední 4 žetony a položil je na červenou už smířený, že jsem všechno dnes večer prohrál. A světe div se, padla konečně červená. Najednou jsem cítil, že jsem zpátky ve hře. Teď jsem vsadil černou a padla hned napoprvé. Super, budu jenom střídat červená - černá a zdvojnásobovat, dokud to prostě nepadne, jak jednoduché! Najednou jsem tímhle způsobem vyhrál všechny své žetony zpět a ještě mnoho dalších navíc. Měl jsem takovou radost, že jsem jeden dal i krupiérovi, za to že dobře točí. Po chvíli mého jásaní ale přišla ochranka a vyvedla mě ven se slovy, že se neumím chovat. Když mě vyhazovali na chodník, zasyčeli na mě, ať si ty svoje fígle nechám a že mi rozbijí hubu, jestli se tam ještě někdy vrátím. Mně to bylo jedno, měl jsem obrovskou radost, že jsem vyhrál. Prostě matematika je věda a funguje podle jasně daných zákonů, pokud jste mazaní, můžete je využít ve svůj prospěch.
Druhý den ráno jsem se probudil a přemýšlel nad včerejším večerem. To je naprosto jasné, proč mě vyhodili, kasina nemají ráda, když vyhráváte, to dá přece rozum. Škoda, že ten můj systém nemůžu nikde hrát, asi by mě zmlátili rovnou. Ve škole jsem o tom vyprávěl kamarádovi a ten mi říká, že kdybych hrál na internetu, tak mi nikdo hubu rozbít nemůže. "Na internetu je snad taky nějaký kasino?" zeptal jsem se užasle, vůbec jsem si to nedokázal představit. "No jasně." řekl ten kamarád a tak jsem místo na přednášku utíkal do knihovny, kde jsem si na internetu našel nějaké kasino. Super, teď můžu vyhrávat a nikdo na mě nemůže, radoval jsem se. Na začátku mi pár kasin zrušilo účet, ale postupem času jsem zjistil, jak být nenápadný a která kasina tolerují moje ziskové hraní.
Dnes už studentský život nežiji. Tedy jak v čem. Pořád chodím na večírky a pořád jsem ve spoustě věcí dost nezodpovědný, ale už nemám starosti kvůli penězům. Po škole jsem nenastoupil do žádného zaměstnání. Věnuji se ruletě ale i sportovnímu sázení pár hodin denně a zbytek dne se věnuji sportu, přítelkyni a občas někam odjedu na dovolenou. Doufám, že kasina na internetu budou ještě nějakou dobu fungovat…

dále čtěte na:

sponzored by:




Klikněte prosím na reklamu, ni Vás to nestojí a mě to potěší :)
CZIN.eu
 

Kam dál

Reklama